Zdravotní kolaps a nabraná kila. Jak z toho ven?

Neustálé překážky vás mohou stáhnout až na dno..

Lucie je 47 letá maminka dvou dětí, učí v hudební škole a současně zpívá v operním sboru. Dříve byla velmi vytíženou ženou a její celkový zápřah jí dostal několikrát do nemocnice. Někdy nám život přinese celou řadu překážek. Lucie je ale dokázala překonat. A přestože si sáhla až na dno, nevzdala to! Ptáte se, co s tím má společného Výzva 21 dní? Přečtěte si tento silný příběh a nechte se překvapit.

Lucie, mohla by ses s námi podělit o svůj příběh?
Máme v rodině dámy s větším pozadím a jsme převážně krásné „hrušky“ a mě se to také nevyhlo. Při mé výšce 165 cm se mi ale celkem dařilo udržovat si váhu kolem 57 kg. Zásadní změna nastala v době těhotenství, to mi bylo 25 let. Přibrala jsem pokaždé 25 kg a už nikdy se mi nepodařilo dostat pod 60 kilo. Neměla jsem k dispozici babičku a měla jsem velmi hyperaktivní děti, takže na sebe vůbec žádný čas. Prakticky jsem téměř nejedla. Až večer, kdy se mi malé ďáblíky podařilo uspat. A to jsem byla ráda, že mohu padnout do postele. Pak jsem nastoupila po mateřské do práce a kolotoč práce, děti, domácnost se točil dokola. Skončila jsem kolapsem na týden v nemocnici. Za rok jsem tam byla zase, už ale na 14 dní a měsíc rekonvalescence. To jsem ještě byla vdaná, manžel pomáhal, ale přesto organismus protestoval. V tomto období mi umřel v 50 letech tatínek, mladší syn v té době téměř umřel, manžela odvezli do nemocnice a kluci byli neustále nemocní. Přesto jsem stále jela dva pracovní poměry a snažila se vše zvládat. Pak se mi zhroutilo manželství ale postavila jsem se na vlastní nohy.

Kvůli celkovému vytížení, které pokračovalo, jsem nevěnovala pozornost zdravotním problémům, které mě měly varovat. A pak přišel konec srpna 2017 a nebýt syna, který mi zavolal záchranku, byla bych mrtvá. Měla jsem trombózu mozkových splavů. Víceméně vzácné onemocnění s poměrně vysokou úmrtností. Naštěstí jsem ale přežila a bez následků. Nesmírně si vážím druhé šance, kterou jsem dostala a s pokorou ji přijala. Vše je teď úplně jiné. Ale to musíte prožít…pak pochopíte.

Rozumím. Je to velmi silný příběh a my jsme rádi, že ses přes tohle období dostala. Prozraď nám, co Tě vlastně dohnalo k tomu, aby jsi vstoupila do Výzvy 21 dní?
Právě prožitý zdravotní kolaps a hlavně nabraná kila i v době nemoci. Dopracovala jsem se k 81 kg, a to mě osobně velmi ničilo. A hlavně v divadle hrajete pro lidi na jevišti a chcete také nějak vypadat. A bylo mi jasné, že bez cvičení to nepůjde.

Ano, to je určitě velká motivace! 🙂
Přesně tak, vejít se zpět do divadelních kostýmů, do mých oblíbených kalhot, líbit se sama sobě, okolí a příteli a prostě se cítit dobře. To je největší motivace.  Pokusů už bylo asi milion, občas se něco zadařilo, ale pak se vše vrátilo s jojo efektem jako dělo. A nějak jsem tušila, že tentokrát mi to půjde. Že to dokážu.

A splnili jsme Tvá očekávání?
Má očekávání byla velká, i když malinko skeptická jsem na začátku byla. Po cca měsíci se ale veškeré pochybnosti rozplynuly a já věděla, že tentokrát je to ta správná cesta.

Tak nám prozraď své výsledky.
Do dnešní doby 14 kg a z velikosti 42 jsem zatím na 38. Třeba v pase jsem zhubla asi 19 cm!!!! A pokračuji dál. Chtěla bych se dostat na svých vysněných 60 kg, takže ještě mě čeká 6 kg. Po fyzické stránce se teď cítím opravdu výborně. Myslím, že až si to zase rozmyslí koleno, budu spokojená. Po psychické stránce se cítím výborně. Za prvé jsem ráda, že nemám žádné následky nemoci. Jsem ráda, že jsem zvládla cvičení a jsem hlavně ráda, že se mi daří hubnout a okolí mě chválí a motivuje k dalšímu pokračování. Jsem na sebe pyšná a mám se ráda.

Co pro Tebe bylo při cvičení největší překážkou? Zmiňovala jsi své koleno..
Ano, v podstatě pouze to, že jsem ještě před onemocněním prodělala úraz kolene a neudělala jsem dřepy. Přiznám se, že jako muzikant si opravdu trochu hlídám ruce, které mám odjakživa slabé, tak dělám pouze dámské kliky. Jinak zavažnější překážky nebyly a nejsou. Koleno jsem asi cvičením procvičila, i když teď zase trochu zlobí, ale hlavně při chůzi. Například běhání mi vůbec nevadí. Vezmu si ortézu a jdu na to. Začala jsem teď běhat zatím jen po bytě, ale až se umoudří počasí, vyběhnu ven. Teď bych si tak uhnala zápal plic. Syn mi povídal, že prý mi dohromady všichni pořídí běhací pás. 🙂

A daří se Ti cvičit pravidelně?
Ano, daří. Vzhledem k tomu, že jsem omezila své dopolední aktivity, cvičím ráno. Pokud mám například lékaře, nedělá mi problém vstát třeba v pět ráno. Prostě se na cvičení těším.

Zkusila jsi nějaké doplňky stravy?
Jako dárek jsem dostala spalovač a pak jsem si objednala náhradu stravy Burnout fuel. Občas nestíhám jídlo a na náhradě si i pochutnám. A taky je to nejrychlejší.

Jak na Tvou účast ve Výzvě reagovalo Tvé okolí?
Nijak. V podstatě jsem to nikomu neřekla. Ale to, že cvičím, si všimli všichni a všichni podpořili mé úsilí. Mladší syn, který posiluje pravidelně, mě kontroloval a radil mi i při některých cvicích. Prostě podpora byla, jen nemohli pochopit, jak mohu vstávat třeba v pět ráno, abych cvičila. 🙂

Co pro Tebe osobně bylo ve Tvém světě s Výzvou nejdůležitější?
Asi to, že jsem nemusela všechno dělat najednou, ale postupně. Krásně se to pak zvládalo a člověk si ani neuvědomal, jak se sám posunuje dál a dál.

Moc děkujeme za rozhovor. Ještě nám pověz, kdybys měla Výzvu popsat jedním slovem nebo větou, co bys řekla?
Můj nový život.

Další články

• Maminka 7 dětí, která cvičí a nelení!
• 22 kilo navíc? Vím, co s tím!